Prostě to nebylo vůbec lehký, ale hodně těžký. Měla jsem sto chutí to otočit zpátky, zalízt pod postel a už nikdy nevytáhnout ani paty. Jenom jsem brečela ve svém pokoji, nedovedla jsem si představit, že tady, někde mezi kukuřicí v malé vesničce kde není ani kavárna a všude jenom kukuřice strávím týden, natož celých deset měsíců! Ani jsem si nevybalila, jenom jsem vystrašená seděla na posteli a plakala. Šla jsem brzo spát na doufala jsem, že to ráno přejde, ale ee.. Nepřešlo, pořád to bylo stejně děsivý.. Celé ráno jsem probrečela v posteli, volala s tetami, a nakonec jsem se odhodlala si vybalit.. Večer jsme se měli já s mojí host mom sejít s exchange studentkou z Německa a její host mamkou.. Má oooobrovský dům s bazénem, což mi v téhle situaci moc nepřidalo. Teď když o tom zpětně píšu si uvědomujiu, jak povrchní to bylo myšlení. Věc číslo jedna: Amíci nezávidí- Američani jsou opravdu přející.. Večer jsme se tedy sešly ve škole a rovnou domluvili věci kolem předmětů atd..Už ho měli pro mě předchystaný a máme ho s Clarou-tou Němkou stejný: Study hall, biology, algebra, american government, choir, lunch/study hall, chemistry, English, American history. Oficiálně jsme v juniorech a se senior class máme pouze government a chemistry, což mě hodně mrzí, protože mám raději děcka v seniorech-tam ale prostě na téhle škole exchange studenti nemůžou:/ Potom jsme zašli do místní restaurace-> jak z filmu taková ta u dálnice :D a zamilovala jsem se do cheese balls!!! :D Takže po tomhle to už bylo mnohem lepší. Škola se zdála být fajn, Němka taky, a navíc jsme pak s mamkou projížděli městečko a kecaly a vlastně to tady není tak špatný-spíš naopak-nádherný..!
Takže z toho plyne asi tohle: Začátky asi nikdy nejsou lehký, človek si uvědomí tu vzdálenost jak prostorovou tak hlavně i časovou, přišla jsem si tu hodně sama, ale je důležitý nezapomenout, že nic není tak špatné jak se zdá-opravdu!!
 |
| Západ slunce! |
Žádné komentáře:
Okomentovat